Finále druhý řady.

Nevim, vole...Něco je jinak.

Za barákem už mě nesleduje ten pták, přestal jsem mít strach z hororovejch videoher a dokonce mi ani minule nedělalo problém jít asi 3km v takový apokalypse, že byste do ní nevjeli ani károu. Mělo to všechno, pařícího Thora na obloze, větve, co mi lítaly do držky i takovou menší říčku na místě, kde předtím byl chodník. Asi stárnu... Divný.

Poznal jsem to hned na několika faktorech. To třeba když máme párty, tak trvá sice zase 2-3 dny, ale během ní jdeme i civilizovaně (= do postele, na matraci) spát. Kurva divný.

Na párty se místo volání na cizí čísla nebo prankováním kámošů bavíme hrama typu "město, jméno" nebo Aktivitama. Kurva do píči divný.

Ačkoliv všichni naši vrstevníci už se těší vysvědčení svýho malýho páťáka, my nemáme na fracky ani pomyšlení. Divný? Ne, tahle pasáž je zrovna kurevsky normální.

Poslední měsíc je jak sinusoida divnejch a nečekanejch plot twistů z nějakýho teplýho seriálu. To, že si můžu kváknout s Bahrainn na festivalu je pro mě splněnej sen, kterej vystřídá rozchod mýho (speedrun) vztahu, nevítá mě pták za barákem, načež mě budí straka v 8 ráno tím, že mi klepe zobákem na okno? Divný? Fuck yeah! 

Fakt, že o mně někde v alternativním vesmíru točí seriál, jsem zjistil už dávno, protože abych se denně potkával s tolika problémama a čurákama je - neuvěřitelný. Zatímco první řada byla spíš takovej origin k roku 2017 a o tom, jak jsem jako kokot lil večer za večerem, se znuděnej divák dokopal k druhý řadě, kdy jsem byl měsíc zadanej a finále řady proběhlo někdy předevčírem, kdy jsem dotyčnou musel poslat k šípku. Ale to je teď jedno. Důležitý je, že si divák myslí, že třetí řada tak bude recyklace řady první (= bude zase kalit). Takže přátelé, nebude. Slibuju jako vrchní scénárista. Chlastat se totiž nebude. Tím se myslí nejen večer. A navíc...Do kin jde novej Spidey, kterýmu zatím vůbec nevěřim a mám z něj strach. I o tom bude třetí řada seriálu. Jak jdu do kina, píčo. Ne každej má totiž v alternativním vesmíru svůj seriál. Vlastně mě tak napadlo, že by mě celkem zajímal název tý sračky a to, kdo mě hraje. A kouká na něj Melissa Benoist? Protože já na ten její v tomhle vesmíru rozhodně nekoukám.

The fuck?

Někdy cca předminulej tejden se mi stala hrozně, pekelně a vyjebaně zákeřná věc. Začalo to úplně nevinně - Šlo se do hospody. Do hospody, kde sem Viktorii (Jo, to je ta červenovlasá girlfriend, s kterou vás spamuju na instagramu a na ulici) po asi půl roce požádal vo vztah, ta řekla jo, takže.... happyend, fanfáry, pozitivní zakončení, titulky, hudba od Hanse Zimmera, navnazení na pokračování, plot twist cliffhanger, potitulková scéna, atd. atd....  Moc hezký? Tak to ty vole, kamarejde... pěknou píču!!
Normálně jestli se o mně od ledna 2017 vysílá v nějakým alternativním vesmíru seriál, tak ten večer zcela definitivně probíhalo finále posledního dílu tý řady.
Na magii jsem nikdy nevěřil, ačkoliv vždycky ožralej řvu na ulici "SHAZAM!" a doufám v nejlepší, ale nikdy nic. Kokot tomu ale chtěl, že se magie probrala právě v ten moment.
Normálně jsem asi 12 sekund ve vztahu, vezmu pivo, že se napiju a.....Mě to do píči nechutná. The fuck??
Vezmu cigáro, že s ním zaženu tu jistou nevoli, která se ve mně probudila k pití. Potáh sem si a ty kokot sem se div nezblil. Na otázku "Vy jste mi někdo do cigár dal tabák na vykuřování skleníků" na mně všichni čumí jak na čuráka. A ne, to není normální, jestli ste chtěli rypálkovat. Normálně na mně totiž všichni čumí jak na sjezda. Takže se úplně zhrozeně, s pocitem největšího strachu pomalu, hodně pomalu, s vyvalenejma očima, rozklepanym spodním rtem a slinou někam lehce k poklopci otáčim na svojí novou holku a říkám jí... "Co jsi kurva zač?"
Naštěstí magie neexistuje. Nějak to přešlo a žiju život jako od ledna 2017. Což mě ale přivádí na příšernou myšlenku.....že "SHAZAM!" řvu po nocích úplně zbytečně.

Autokorekce

Ten den, kdy sem začal používat poprvý T9 na svojí starý Nokii, si pamatuju, jako by to bylo před včerejší ranní opicí. Co jsem přešel na smartphony s Androidem, je výhoda, že si ty mobily, když je měníte, vaší T9 pamatujou a dokážou si jí přenýst mezi sebou, když přejdete na novější a lepší model.
Co už ale neni prdel je, když nějaký slovo používáte tak často, že namísto toho, když chcete napsat naprosto obyčejný slovo, vám autokorekce vyjebe jako výsledek úplně jiný slovo. Aneb sbírka perel, co si tak zhruba pamatuju.

Ve vztahu s jednou bejvalou si píšeme smsky. Ona mi píše, jestli pro ní přijdu, až přijede do města v buse. Moje odpověď: "Budu na tebe čekat na čuráku jak na koni." nicméně asi musela dotyčnou celkem rozhodit. Hold čurák byl u mně psanější častějš, než busák. A T9 se mnou vymrdala víc, jak ten kůň. Co už.

Nebo to tenkrát jsem jel z práce po 12h šichtě. Zprávu "Je doma něco k jídlu, nebo si mám něco kouřit?" určitě taky vyzvdihla trošku pozdvižení o tom, jestli mám dole lehce pod 30cm nebo jsem si jen nechal odoperovat žebro. A to jsem chtěl jít jen na nákup.

Kámoš mi píše, že by v pátek rád, abysme zakalili, pak ještě řešíme něco nepodstatnýho a celou konverzaci zakončí on větou: "Přemejšlej nad tím ptákem". Člověk nikdy neví, kdy v dnešní době jeho kámoš nedostane chuť na bisexuální zmatkování.

Nicméně těch situací je takovej kotel, že bych to tu psal do rána. Zrovna včera jsem známýho informoval, že jsem nostalgicky poprvý rozehrál Dead Špaček a do finále pátý řady Arrowa se má vrátit Sládek Wilson. T9 neporučíš. Ona ví, co je správný. Protože Skynet.

Pták

To, že sem závislej na nikotinu, je daný už od dob starýho Egypta (vážně, tyhle pergamenový spisy se našly v třiašedesátym). Pomáhá mi to odjebat stres, uklidnit mojí teple nalazenou mysl (nebo co to je) a taky je to tak všeobecně prostě způsob, jakym rád odjebávám volnej čas, když během práce potřebuju na chvíli vypnout.
Tuhle relaxační minityčinku, plnou XY jedů, většinou pálim u nás za barákem. Kde je lavička. U který je dětský hřiště. Což je jedna z věcí, co mě sere. Ono to všeobecně vypadá hrozně na píču, když si hrajou děti 3m před váma, zatímco sedíte přímo naproti nim a onanujete, že jo. Takže se nakonec zvednu a jdu to dopálit někam jinam.
Ale vo dětech teď nechci mluvit, protože za poslední 3 dny se děje fakt zvláštní věc. Kdykoliv jdu na to žvárensie, tak asi 4-5m ode mě přistane pták. Co je to za rasu vám neřeknu, odborník přes ptáky jsem pouze přes chlapce. Takže - Přistane, stojí (ptáci vlastně sedět neumí, co?) a ČUMÍ na mně! Což by nebylo tak divný, kdyby tam nepřistál pokaždý, co jdu ven. Divný? A to ještě neni celý. Ten křivák si začal vodit i kámoše. Takže du ven další den, sednu si, zapálim si a už tam lítaj ve třech. Pomalu se přibližujou, ale mezitim to naštěstí dopálim a jdu domů, takže se žádnej Hitchcock zatím nekoná. Ale přibližujou se. Každym. Dalším. Cigárem. Co bude zejtra? Co bude za tejden? Budu mít ještě voči? Co když je to moje reinkarnovaná bejvalá, která se vrátila v čase, aby se pomstila za to, jak jsem kdysi hrál to Halo o 2 minuty dýl, než jsme si domluvili telefonování? Co když je to Hitler, kterej plánuje comeback skrze zvířecí říši (slyšíte, jak fikaně to zní?) Co když jsem byl zvolenej jako Ace Ventura, kterej povede zvířecí svět jako vzpouru proti všem lidem? Co když je to jiná bejvalá, která se chce pomstít za to, že mě podvedla dřív, než já jí? Nevim. Každopádně před 20 minutama jsem byl na cigáru a byli už čtyři. Jelikož trojčlenka byla jediná látka na základce, kterou sem pochopil z matiky, tak se přímou úměrou dostáváme k tomu, že za měsíc jsem buď rozklovanej do sraček já, nebo vy. Užívejte života, přátelé. Tu teorii o tom, že jste v goru vy, beru totiž k srdci radši.

20 let.

Stojim mezi dalšíma tisícema lidma. I tak je absolutní hrobový ticho. Ta atmosféra je znát úplně na všech. Všichni maj slzy v očích, jak kdyby právě začla zkurvená válka. I já. Furt vůbec nikdo nic neříká. Právě skončil zápas v KV Aréně. Energie vyhrála 1:0 nad Budějovicema. I tak ale vůbec nikdo nemluví, netleská, nekřičí. Všichni ví, že po 20 letech se Vary loučí v extralize.
Na chodbě potkávám člověka, kterýho vídávám na hokeji přes 15 let. Týpek je v tak hroznym emočním sesypání, že ho musí objímáním uklidňovat sekuriťáci.
Postiženej mladej kluk, s kterým se vždycky zdravíme a kterýho bere jeho vlastní máma každej zápas na Vary, aby měl aspoň něco v životě, je skrčenej, má záchvat v křečích a....brečí. Přemejšlim, co mě dohání k tomu, abych se zlomil taky, jako první.
Někdo brečí dřív, někdo pozdějš. I tak se ale proberou první hlasy a vyvolají tým zpátky na led, ten přijede. Všichni najednou tleskají. Všichni ti, co jsou spolu s týmem i přes nejhorší časy, ne hrdinové na facebooku, ne věčný hateři, ne vymrdaný hlavy ze Sokolova, co fandí Plzni, protože přišli o sponzora, kterej dal radši peníze Varům. Všichni, co sme za nima stáli celý léta. A cejtit to jde přes každýho z nich. Hrdost. Naděje na lepší budoucnost. Tleskání nepřestává, přidávají se úplně všichni, kompletně celá aréna. Nikdo nechce odejít, ani fanoušci, ani hráči. V ten moment, kdy Energie padá do druhý nejvyšší český ligy, se najednou všichni stmelili do jednoho. Konečně.
Najednou se rozezní arénou chorál, v jehož textu "Vždycky jsme s váma, v extralize anebo v pralese" se přesně ukazuje, kdo právě teď v aréně tleská. Mám tak debilně zlomenej hlas, že si připadám, že už do píči nemám vůbec sílu na to zazpívat další verš. Potřebuju hrozně panáka něčeho hrozně zkurveně tvrdýho. To je jediný, na co myslim. Ale dávám to. Loučení s extraligou byl absolutně nejemotivnější sportovní zážitek. Což ale nikdo nezasvěcenej podporou nikdy nepochopí. Což můžeš přirovnat s tvojí životní láskou, protože ani ta Tě nepodpoří tak, jako my Energii. A možná je mi vás i líto. Zasloužili byste si nás. Snad se brzo vrátíme. 20 let v nejvyšší soutěži je delší čas, než by si kdekdo přál. Ale rok bez ní, ten bude ještě delší.

Bez Muže z Oceli

Jeden zásadní rozdíl mezi Avengers a Justice League na filmovým plátně je ten, že zatímco Avengers pokaždý nastoupí v kompletní skvadře, kterou celej jejich vesmír uctívá k smrti, tak Justice League bez svýho nejdůležitějšího člena v kině nenastoupí. Objeví se, obživne, ale nebude tam hned. Proč je ale tenhle přístup v podstatě geniální?
V první řadě tu Snyder dává důraz na dnešní svět. Dneska všichni všechno nenávidí, hejtujou, trollí, memeujou a skoro všechno, čemu nevěří, to odepisujou. Přesně v týhle vizi se Superman představil v BvS. Lidi ho nenávidí za polovinu zničenýho Metropolis při bitvě se Zodem z finále Muže z oceli. Jeho heroickej čin, při kterým se zabije s Doomsdayem ve finále navzájem, aby zachránil planetu, která ho nemusí, vypovídá úplně za všechno. Za jeho charakter. Za jeho vizi. A hlavně - za jeho smysl.
Je to jeho smrt, která změní negativního Batmana zpátky na Batmana, kterýho známe. Je to jeho smrt, která donutí si všechny uvědomit, že to všechno, co má reprezentovat eSko, myslel vážně. Je to jeho smrt, která donutí vystoupit všechny ostatní hrdiny, aby se věčně neschovávali. Proč byla ale tak důležitá? Protože v týhle vizi DC v podstatě stmelí rovnováhu zpátky tak, aby byla vyvážená - pozitivně.
Můžeme si ukázat milion postav a jejich reakcí na nějakou situaci, ale například Marvel nikdy nepředvedl nikoho tak, aby byl schopnej položit za ostatní svůj život. Teda alespoň ne v situaci, kdy ví, že to dělat nemusí, protože ho zbytek světa nenávidí.
Celej tenhle moment, podloženej překopáním původního tracku "If you love these people" od Hanse Zimmera na geniální "This is my world" ještě s Junkiem XL, tak vytváří jedinečnej filmovej/komiksovej okamžik.
Až tady se zlomí chleba. Ale byla k tomu zapotřebí důležitá věc, bez který by se nikdy nic dalšího nestalo. Sebeobětování. A hlavně SMRT. Plus zabít se, zachránit planetu a ještě u toho předtim vyznat lásku? Tak kurva - čí oko mohlo do píči zůstat suchý?

Release the hype engine.

Hype is real. Jakože hodně real. Konečně se začalo s propagací Justice League. Ano, to je přesně ten film, s kterým vás seru už asi rok a půl na Facebooku a Instagramu. Vím, co přesně máte za plány na sobotní odpoledne, potažmo podvečer.
Víte, co bude můj? Přežvykovat jeden záběr z vypuštěnýho traileru za druhym, tvořit teorie a vyvozovat závěry. Ano, i tak se může život zkurvenýho nerda vybarvit.
A dokonce to budu muset udělat střízlivej!
Největší tahák na celý Justice League je pro mně Flash, protože nejslavnějšího (Scarlet) Speedstera sme potřebovali na plátně jak váš první sex (můj ne, rád bych Flashe viděl dýl jak 20s) a zrovna v Marvel Studios ukázkově předvedli v Age of Ultron, jak by speedster na plátně vypadat neměl. Jo, to kluci od Foxu se stejnou postavou udělali úplně jinou parádu.
Takže do kina všichni v červenym, nalepte na sebe blesky, jedna z nejzábavnějších postav od DC si (po vážnějšim bráchovi v TV) převezme žezlo tý postavy, která ukradla celej film týmovky jen pro sebe. Nebo aspoň doufám. Kdo si to zaslouží víc?
Takže v sobotu první oficiální trailer. Ko. Neč. Ně. Ty. Pí. Čo.
Oblíkněte se do sáčka. Nechte starou na nádraží. Malýho ve školce. Kupte si nejdražší whiskey. Pozvěte celou rodinu (kromě starý a prcka, ty jsou na nádraží a ve školce). Snyder to do nás napere. Hype is real. Ale to už sem říkal. Sorry. Hype is real. Hype is real. Hype is real.

Cesta z kina

Včera se stala taková nevídaná věc. No co že nevídaná, ještě se mi to nestalo ani jednou. Vycházíme z kina a nikdo nemluví. Jen tak prohodíme, že bysme mohli ještě skočit na jedno a....to je celý. Cestou do hospody nikdo nemluví. Barmanka nám roznese piva a....pořád je ticho. Až když máme první skoro u konce, se konečně někdo rozkecá a začneme se normálně bavit. Až takhle moc nás vzal Logan.
Popravdě se za poslední rok rozcházím s davem a kritikou ve velkým (BvS, Warcraft, Assasin's Creed, Suicide Squad, Rogue One), ale tady jsme všichni za jednoho. Ten film je tak šíleně epickej, že to budu rozdejchávat ještě tejden (čti měsíc). Nečekal jsem od toho nic, protože s původní adaptací "Starej dobrej Logan" to mělo společný snad jen Wolverinovo stáří a měl jsem z toho fakt strach, ale tahle "side story" měla možná ještě větší kouzlo. Že to točil Mangold, co natočil Wolverinův průměrnej výlet do Japonska? Wtf?
Ten film má snad všechno, od řezání všech(!) částí těla, až po situace, kdy jsem si říkal, že dám pěstí do tý sedačky před sebou, abych se zas cejtil jako chlap. A ne, to pofrkávání lidí vedle mně mi taky moc nepomáhalo. Logan byl skvělej a doufám, že tenhle víkend otevře za co největší majlant, protože si to nikdo nezaslouží víc. Asi jsem za posledních pár let neviděl film, kterej by byl tak plnej brutalit a zároveň emocí jak prase, snad bych si vzpomněl možná tak na Kick-Ass nebo dejme tomu Watchmeny.
Adamantiovej zabiják se rozloučil v hodně, hodně epickym stylu. Takovejhle eRkovej film budu vždycky brát tisíckrát radši, než pro puberťáky točenýho Deadpoola. Sorry, Reynoldsi, všechny tvoje vtípky na Wolverina jsou na úrovni nuly, Jackman Ti právě zasadil neskutečný K.O.. A to je kurva dobře, ty parodie Deathstrokea.

Nerdství nerdům

Na to, že sem nerd, sem celkem náležitě hrdej. Je mi jedno, jestli jdu na grindovej koncert, do kina nebo na oslavu narozenin lidí s šestičíselnou výplatou. Obleču se vždycky stejně. Většina mejch triček má na sobě symbol naděje z rodu Elů, netopýra nebo nějakej jinej (popř. videoherní) nápis.
Pamatuju časy, jak jsem jako malej chodil v našem městě do jediný trafiky, kam chodil tenkrát Amazing Spider-Man, kdy na mě trafikantka čuměla jak na čuráka, protože ten Spidey stál "šílenejch" 49,-. A když jsem tam jednou chtěl koupit crossover Soudce Dredda s Batmanem, co stál 249,-, nechtěla mi to ani prodat.
Moje první tričko se Supermanem jsem si koupil asi v sedmi letech a musel jsem bejt ještě k tomu ve Španělsku na nějakym veletrhu. U nás nesehnatelný zboží. Doba je ale jiná. Bohužel.
Víš, jak mě totálně rozesírá, když jdu po ulici a vidim nějakou čubku nebo idiota v tričku Batmana nebo Supermana? Víš, kdo je Jason Todd? Jakej kryptonit byl poprvý použitej v komiksech? Kdo je Superboy Prime? Kdo je Superman 1 000 000? Na jakým principu funguje prsten Blue Lanternů? Nevíš? Tak si to tričko prosím Tě sundej. Nebo si radši nejdřív dej facku a pak si to sundej. Sere mě i to, jak tyhle ikony komiksovýho vesmíru dodělávaj různý fitness produkty na svoje oblečení, jakože když si vezmeš na sebe elastický tričko s "eSkem" nebo budeš vypadat jak vyřezaná korba, budeš jako on? Asi to tak berete. Pointa Supermana absolutně není v jeho fyzický síle a pointa Batmana už určitě neni v jeho bojovejch schopnostech.
Děti v tričku Deadpoola bych házel do stejnýho hrobu jako výše zmíněný. Vy jste fanoušci Poola? Proč? Protože jste viděli jeden celovečerní film? Ty jsi hrozná fanynka Avengers a znáš je všechny? Krávo debilní, víš kolik Avengerů je k dnešku dohromady?
Připadám si, jako kdybych já měl nosit trička Game of Thrones, protože jsem viděl půlku prvního dílu. Nosim já trička o taktování procesoru, protože sem to udělal, když mi bylo asi 12? Nosim já trička Warcraftu, protože jsem hrál WoWko asi týden a viděl jsem jeden celovečerák? Ne. Píčovina jak drát.
Tak to prosim vás sundejte. Nechte nerdství nerdům. To, že jste viděli Big Bang Theory, vám nedává právo ani k tomu, abyste mohli vyjít ven na ulici. Možná by se tady jeden Batman fakt hodil. Ale ne takovej, co by v noci potíral zločin, ale takovej, co by potíral ksichty všem těm rádoby nerdům. Kyselinou. Na baseballový pálce.

Narozeniny

Jestli je něco, co na Facebooku mám už asi 3 nebo 4 roky skrytý, je to datum mejch narozenin. Nesnášim, když mi píšou lidi, s kterýma jsem tam "přítel" nevim proč, ať se mi ve všem daří a podobný falešný kecy, a přitom na sebe na ulici nepromluvíme ani "bžlecht". Na svátek jsem se kdysi úspěšně skryl a během něj jsem se přejmenoval na Facebooku na "Pepa z Depa" a přání k svátku mi nepřišlo ani jedno. Bohužel to už teď nejde, takže mě spamů vždycky čeká miliarda. Samozřejmě bych na Facebook nevlezl, ale vzhledem k tomu, že ho využívám především pracovně kvůli správě firemních profilů, mě to fakt hrozně sere.
Nikdy jsem nikomu nevyčítal, že mi nepopřál k narozeninám tak, jako spíš budu vyčítat to, že mi popřeje někdo, kdo má v osobním životě v píči. Já na Facebooku nikomu nepřeju, a pokud zrovna má narozeniny někdo známej, vezmu telefon a zavolám mu, popřípadě pošlu SMSku, protože tím drobákem, co dáte za mesku, určitě dodáte víc vážnosti, než messengerem.
Sečteno podtrženo, na moje narozeniny si vzpomene pár známých, tušim, že jedna moje bejvalá a Kickdicker, protože má na moje narozeniny svátek. Ale to určitě jen hraje, on je opravdovej přítel! <3

Profesor X je všude.

Nekonečný téma spekulací vždycky bylo, jakou bych vlastně chtěl superschopnost, vzhledem k tomu, že ty páni, co lítaj v latexu a blejou napalm a dejchaj pod vodu, se mě dycky držely už vod dětství.
Samozřejmě že první mě napadlo lítání.
Ta představa je úplně oupí a pocit, jak přiletíte na plnej stadion jak frajer za efektu vlajícího plášťe ve zmrzlejch zádech a ledovýho ksichtu, je k nezaplacení. Ale jelikož občas pijeme první ligu, tak by to nedopadlo dobře během prvních 6 hodin, co bych se k takový schopnosti dostal. Variant tragickýho úmrtí můžeme rozvýst kotel, ale představivost máte určitě širokou. Takže ne.
Superrychlost!
Kurva kdo by nechtěl bejt jako Flash? Vy ne? Tak jděte rovnou do píči. Kdo zůstal číst dál, tak s Flashovejma schopnostma by ste mohli dělat cokoliv. Znásilnit ženskou na zastávce. Vrátit čas a neudělat to (přičemž vrznutí furt platí!), můžete se "profejzovat" kamkoliv na světě, cestovat do jakýhokoliv času na světě. Bohužel Flash bejt taky nemůžu. Zase kvůli mejdanům. Nemůže se opít. A věděli jste, že aby Flash tajil svojí identitu, chodí všude pozdě? Wally West (jeden z Flashů) dokonce řekl, že neviděli začátek filmu v kině přes 15 let. Takže to kurva ne.
Teď je vlastně na čase si říct, že bych v životě nepochodil s žádnou superschopností.
Vlastně jo, možná mindcontrolling by mohl bejt fajn. Ve stylu Profesora X byste si na každym mejdanu mohli nabalit kohokoliv s vagínou a od kohokoliv s pérkem si vzít všechny peníze a pak je nechat, aby si nic nepamatovali.
Ono to sice zní, že jsem hroznej zmrd, ale já takovýhle lidi potkávám každej víkend. Nebo kam mi ty prachy jako pořád mizej?!

Karma

Přesně 4 dny jsem od Štědrýho dne byl střízlivej. Byly to krásný a nádherný dny, plný vášně (Ne ty 4 dny, ten zbytek).
Mám poslední dobou úplně takovou tu smůlu, při který si říkáš, že jestli je tohle spravedlnost, tak že do píči buď sem byl v minulym životě Hitler, nebo budu v příštím životě ten černoch, co byl teď v letáku.
Začíná to úplnejma píčovinama. Čumím do mobilu půl hodiny, jakmile ho zamku a odložim - tak do píči - přijde mi smska, 2 maily, 1 chat na messengeru, mám tři zmeškaný hovory a můj mobil napadne Pentagon. Pokračuje to dalšíma srandičkama.
Jste v píči z holky, jdete venku s kámošem, cejtíte se nějak tak líp ohledně toho všeho, tak mu to řeknete, jak už to dáváte, že už se cejtíte líp a podobný kecy ze Stmívání.... A píču prásk ho ty vole!! Ona se vyloupne 30 vyjebanejch zkurvenejch zasranejch z prdele vytaženejch metrů před váma hned akorát přesně do píči potom, co to dořeknete. No zachoval jsem chladnou hlavu a řekl jsem mu v ten okamžik, že jsem taky pořád v pohodě, že mi nepřistálo před tu mojí hubu na ulici z nebe zničehonic 20 milionů v papírovejch. A samozřejmě se stalo co? Přistálo hovno. Naštěstí teda tak 2m vedle. Díky, holube.
Tenhle tejden mám obzvlášť deprese, protože ve středu nebude novej Flash a já si asi budu muset pustit ten minulej díl znovu, abych tuhle díru nějak vyplnil. Na to, že je Barry Allen nejrychlejší člověk, mu teda přisrat další díl teď trvá hrozně dlouho.
A úplně největší další kouzlo je, že mi TV odmítá chytat kanály a do toho mi odešel exterák se seriálama a filmama, takže jí mám teď tak na ozdobu, občas si přisvítim a hraju si, že koukám do docela drahýho zrcadla, aby tady nestála tak úplně na píču. Což ale stojí.

Tim je venku!

As I Lay Dying.

Ano, ten název si kurva do píči zasloužil svůj vlastní odstavec. Jen máloco v mym nudnym životě, plnym krátkýho sexu a dopíjení panáků, který už sou nad hranice, si zaslouží takovou pozornost, která formovala to něco (čti můj život), jako tahle metalcorová sebranka ze San Diega.
Byli to AILD, kdo mě naučil tvrdší scéně. Byli to AILD, který ste mohli poslouchat, ať vám bylo na píču nebo jste byli v nějaký životní euforii (čti zásun). Byl to tenhle název, z kterýho vznikla moje druhá kérka v tom ničem (čti mym životě).
Byla to taková ta kapela, která byla o minimálně 5 let před vším ostatním. Ta kapela, která pokaždý, když vydala novou desku (a byli ste fanouškem), tak vás nic jinýho nezajímalo, přišli jste domů, doma byla mrtvá stará, pes visel za nohu z okna, kočka se škrtila v zácloně, ale vy jste zapínali YouTube, jestli už tam nějakej hit z nový desky neleaknul. A co si budeme povídat, to pochopil i detektiv, vyšetřující následovně místo činu.
AILD se ale rozpadli. Tim Lambesis, zpěvák, šel sedět za to, že plánoval zavraždit svojí manželku. AILD pokračovali bez něj jako Wovenwar, ale tahle kapela šla naprosto mimo mně. Vůbec mě to nebavilo....ALE! Je to pár dní, kdy Tima pustili ven.
Pamatuju si, že když šel sedět, nějakej web vypustil ven obří rozsáhlej rozhovor v angličtině, kterej jsem bez prdele četl asi 3 hodiny (takhle dlouhý to bylo, plus není na škodu si rozhovor v angličtině občas i přeložit) a ačkoliv hrozně moc muzikantů a lidí všeobecně Tima zavrhlo, já bych tu starou zabil už dávno. :D
Není nic horšího na světě, než zhrzelá labilní stará. Samozřejmě to neomlouvá plánování pokusu o vraždu (což je něco jinýho než POKUS o vraždu), což by normální člověk asi dělat neměl.
Ale kdybych na to já měl prachy, minimálně 6 z vás už by taky nežilo, vč. řidiče autobusu z mý střední, tour manažera Cattle Decapitation, pár fanoušků hokejový Plzně a tři moje skvělý kámoše, před kterejma se tvářim, že jsou moji skvělí kámoši, ale v hlavě sem je nechal vytýct na schodech už asi 43x.
As I Lay Dying jsou a pro mě budou vždycky #1 kapela napříč všema žánrama, která mě vychovávala líp, jak komiksy, uklidňovala líp, jak panák Strohu a drtila mi koule líp, jak tenisák, před kterym jsem tenkrát uchránil naší branku ve street hokeji a zachránil tak v poslední vteřině remízu 14:14.

Viva la AILD! A vítej zpátky, Time. Chyběls. Hrozně moc. Skoro jako moje neexistující holka. Ale jen skoro...

Blíží se Valentýn..

Věděli ste, že podle průzkumu se 90% lidí na Instagramu prezentuje tak, jak by chtěli, aby jejich život vypadal doopravdy a ne tak, jak ho opravdu vedou? To je docela zajímavá statistika. Ne teda, že bych tomu tak úplně věřil, protože by mě fakt zajímalo, kterej kokot tohle mohl statisticky dát na přesnou číselnou hodnotu, ale je fakt, že to na instagramu přeháníme. Já jsem třeba zkurvenej pozér a ty vole V ŽIVOTĚ by mě nenapadlo dát si pod fotku hashtag #czechboy. To podle mě musí bejt dotyčnej naprosto teplej (ale takoví lidi dávaj aspoň #czechgay), nebo bez koulí (#czechimpotent) nebo kokot (#like4like).
Podle Instagramu ale můžeš vysoudit leccos o lidský povaze. Někdo nemá na jídlo, takže ho fotka jídla na internet řadí mezi lidi, který na něj maj (A Máza, ty teda nemáš na pivo, když nám to tam cpeš pětkrát tejdně?). A popravdě....když vidim na Instagramu fotku jídla, hned mě to samozřejmě naplní pozitivní energií a úspěchem na celej den. Ono ohledně těch sociálních sítí bych zrovna tak já mohl s ledovym klidem držet hubu, protože pokud mě někdo ještě neskryl na Facebooku, tak na něj vylítávaj mnou lajklý příspěvky typu Justice League, Superman nebo Man United tak 18x denně. A co si budeme povídat, mě by to sralo taky.
Blíží se Valentýn. Den, kterej je naprosto jako každej jinej, ale Facebook mi zaplaví miliarda stížností, emařskejch sraček, citátů anebo lásek až za hrob. To je podle mě spam s Justice League úplně zlatej.
Nevim, proč jeden vyhajpovanej den určuje, jestli jste nebo nejste, budete nebo nebudete šťastný s někym dalším. Je to asi jako by si můj nenarozenej syn stěžoval, že na letošní Vánoce nedostal hračku Shazama. Píčovina.
Jestli vezmete starou na jedinej den v roce 14.2. do restaurace na oběd/večeři, nebo jí jen ten den dáte kytku, tak vedete taky něco špatně. Teda pokud spolu jen nešukáte, to jste přetáhli rozpočet a valíte na něco vážnějšího. Ale zase se vám může s velkou pravděpodobností stát, že se vám fracek narodí na můj svátek a za to máte bod. Za to, že si zkurvíte život dítětem, máte ale 10 bodů dolů.
A teď když si to tak po sobě čtu, nevim, proč si vlastně jen James Cole říká Kapitán Láska...Ale já to dotáhnu dál. #kapitánčurák

Zaseklej v decibelech...

Občas přemejšlim nad tim, jak někoho táhne tenhle hudební žánr, jinej by zase nespal s tamhletou kurvou, protože poslouchá tohle, nebo neposlouchá tamhleto.
Samozřejmě za éru, v který hrajete v deathmetalový kapele, se nejčastějš potkáte s moudry typu "Tomu mám rozumět? Co to do píči je? Tomu říkáte hudba?" nebo moje oblíbený "Prosim tě vypni to, já bych se ráda ještě dneska bavila."
Jsem multi-žánrovej člověk. Jsem přesně takovej ten kár, kterej může od každýho něco. Jo, i na tu dechovku bych asi zapařil v rámci možností. Můžu potkat X lidí a i kdybych našel někoho, s kym si ve většině sedneme z našich oblíbeností na prdel, najdou se kapely, díky kterejm se pobodáme (rozuměj - vyndáme z přátel na FB).
Tvrdší věci mi už dneska nic moc (kromě femdom porna samozřejmě) neříkaj, to snad jen The Black Dahlia Murder nikdy nezklamou (dneska sem na ně nějak dostal chuť na YouTube, což mě v podstatě donutilo psát tuhle sračku) a všechno ostatní mě buď nebaví, nebo je to pro mě už stejný, nebo sem na to moc starej. Začal jsem zas ujíždět na Hansi Zimmerovi (hudebně, jo - abych vyvrátil gay spekulace), do toho mě začly hrozně bavit Panic! At The Disco, Twenty One Pilots, Biting Elbows, nebo je na YouTube kompletní soundtrack instrumentálek z prvních dvou řad Flashe.
Kurva, co tady kecám, vždyť jsem minule poslouchal i Mr. Cemeteryho.
Je mi jedno, jestli to bude nejperverznější gore, komerční rap nebo přesládlej pop nebo teplej lovesong. Jestli mě to bude držet za koule, tak dobrý den, google přehrávači v mým nejzkurvenějším Zopo telefonu, vytaženým odněkud z nefunkční prdele.
Kdyby to tu někdo četl, zeptal bych se vás na to, na čem zrovna ujíždíte vy, abych měl nějakou motivaci, ale vzhledem k tomu, že jsem jediný svoje tři čtenáře už asi 3x poslal do prdele, zeptám se sám sebe. A abych si teda i odpověděl....Na tom, co YouTube random playlist navrhne...

Všechny výhody zelenejch vlasů...

Dneska bych rád rozebral takový to punkáčský vnitřní já, který mě donutilo si hrát na klauna a přinýst trošku víc zelený mezi diváky do KV Arény. To, jak jsem si obarvil tu svojí debilní řepu. To, jaký výhody to přináší. Takže, když to vezmu kolem a kolem, sečtu tohle s tamtim a kouknem se na finální verdikt, tak výsledek je ten, že výhod to přináší přesně krásně vymrdanejch 0.
Vidim to, když jdu ven, do hospody, na nákup, všude. V dnešní době piercingů, polovyholenejch hlav, křiklavejch vlasů a mladejch cour, co si hrajou na Harley, si nemůže z řad místních teploušů nikdo ani hrát na Jokera? Aww come on. Ale vlastně co bych chtěl v době, kdy nemůžete dát černocha do letáku. Poor world.

Druhá kapitola ovšem nastala, když jsem se domluvil s kamarádkou kadeřnicí, ať si mě do parády už úplně od začátku a tak jsem se obarvil podruhý. Což samozřejmě v profesionální péči dopadlo tisíckrát líp, než můj první pokus o barvení ever. Při něm jsem bohužel při návodech na YouTube ohledně barvení hlavy narážel na takový krásný dna internetu moderních fashion ladies, že jsem se třikrát zblil. Během jednoho videa. Jednou teda i pětkrát. Výsledkem ale je, že teď víc svítim, lidi víc čumí, já jsem víc kokot a všichni jsme tak nějak veselí. Já jsem probral svoje starý já a vy? Co vy vlastně? Jděte do hajzlu třeba. No ne? Dobře, tak ne.

Proč je seriálovej Flash taková bomba?

TV stanice CW to podle mně neměla nikdy moc jednoduchý. Přes 10 let tahali a ždímali značku Smallville, jak jen to šlo, a místo toho, aby ten seriál nechali uzavřenej někdy kolem 3. nebo 4. řady, tahali to jako kráva, co to šlo. Příběh o mladým Supermanovi měl podle mně vždycky ale tak trošku jednu vadu. A tou byl obří spoiler alert. Už jste prostě věděli, že to skončí tak, že vznikne Superman. Hlavní postava tudíž nemohla umřít (ačkoliv tam podobný fórky byly), plus další vada na kráse bylo to, že CW neměli na Supermana práva. Takže když se ve finále z farmáře konečně stane elasťák, buď je vidět někde hodně v dálce šmouha, nebo je záběr tak zblízka, že vidíte jen hlavu. Trošku komedie. Ale i tak za to, jaká to byla v podstatě s ohlídnutím času blbost, se tam pár světlejch chvilek určitě našlo.

Pak přišel Arrow. Začali znovu. S postavou Olivera Queena natočili vynikající pilot, a dostali během prvních dílů zelenou k dokončení řady. A bylo to úplně epický. Každej tejden jsem čekal jak čurák na další díl. (Green) Arrow zabíjel, pálil šípy do koho to šlo, u toho vzpomínal na svojí pětiletku, kdy ztroskotal na ostrově. Všechno to absolutně nemělo chybu. Pak přišla druhá řada a ta už trošku vázla, ale pořád se na to dalo dívat. Především ale v druhý řadě do realističnosti vnesli kluci prvky nadpřirozena a to bylo v epizodě, kdy se do Arrowovo Star(ling) City přijel podívat Barry Allen - Flash! Tímhle si CW otevřelo vesmír do dalšího seriálu a tak, jakmile začala třetí řada Arrowa, začala s ní paralelně první řada Flashe. V jednom seriálu se zmiňovali o něčem z toho druhýho a obráceně. Zatímco ale Arrow třetí řadou načal svůj katastrofální scénáristickej pád dolů, u Scarlet Speedstera se začal dít naprostej opak.

Nebudu lhát, ale když jsem viděl první díl, říkal jsem si, že je to vlastně docela píčovina. I ten druhej. Ale pak se to nějak začalo celý lámat. Flash momentálně má třetí řadu, a slabý díly ze všech těch řad bych moh vyjmenovat na prstech jedný zmrzačený ruky (vč. těch prvních dvou). Má to spád, má to kulervoucí soundtrack, má to skvělej humor, narážky na ostatní sci-fi filmy (doslova) a hlavně, HLAVNĚ, to má emoce jak zmrd. V dnešní době už nejsou jen Flash a Arrow, ale současně s nima jsou ještě Legends of Tomorrow (což je taková béčková oddechovka) a naprosto příšerná a odpadní Supergirl.
Flash pokaždý servíruje starý známý záporáky, v alternativních vesmírech a Zemích se orientuje i člověk s IQ 70 a hlavně na svoje podmínky (kdy se musí prachy solit do 4 seriálů) si drží naprosto vynikající CGI triky. Flash má všechno, cestování časem, podělávání silnějších protivníků nějakou fyzickou srandou, kterou můžete dělat, když se hejbete rychlejš jak světlo a podobně a podobně... Ale hlavně, má to emoce a Grant Gustin je hraje jak absolutní král. Jako příklad na závěr si můžeme ukázat (spoiler alert) scénu, kdy přijde o tátu, kterýho zabije Zoom - podle mě nejlepší záporák, kterýho přivedli na scénu ať už v TV nebo v kině.



Flash prostě drtí koule a mám z něj husí kůži pokaždý, co vyjde další novej díl. Vypínám mobil, zatahuju žaluzie, kolikrát i navařim nějakou bombu, protože každej další díl vidíš jen jednou.
Takže... Run, Barry! Run!!! <3

Jako obvykle.

Poslední měsíc byl rušnej.

Pravidelný příchody domů, ne dřív jak ve 4 ráno, zakládání novýho hudebního projektu, setkávání se s novejma lidma, dopatlávání poslední zelený barvy na vlasy, která eště zbyla. Nějak mě to tak všechno donutilo se zamyslet jako správná stará bába, kam vlastně spěju. Pravda je, že sice do píči, ale kecal bych, kdybych netvrdil, že u toho není ohromná porce prdele (zábavy) a zadků (prdelí).

Znáte takový to "jít na dvě, tři", ne? Tak takhle jsem přéésně dopad, když jsem došel domů ve 4 ráno.

Znáte takový to, jak ten záporák z Batmana má ty zelený vlasy? Tak přesně tohle poslouchám od cizích lidí na ulici (ale to je furt snad kompliment, ne?).

Znáte takový to, když kámoš usne na hodinu na stole v hospodě a vy ho nemůžete probudit? Tak přesně to jsou další důvody pozdních příchodů.

Znáte takový to, kdy jdete poslušně domů zavčasu a vono ty vole u baráku zjistíte, že nemáte klíče, ale naštěstí vás kámoš nechá přebejt u něj? Tak přesně to je další důvod pozdních příchodů.

Znáte takový to, jak se zamilujete jak čuráci a pak kvůli tomu chodíte ve 4 ráno pozdě domů? Ne? Já taky ne.

A možná jsem v něčem TROCHU kecal. Jako obvykle.

U lavice dítě stálo...

Jestli něco absolutně miluju a dal bych za to ruku, nohu a kus brejlí do ohně, je to hokej. Takovej ten orgasmickej pocit, když ste s kámošema vedle sebe na stadionu, lejete se pivem, chlámete se všemu, na co přijdete a pak si při gólu vyblejete plíce, je absolutně k nezaplacení. Většinou to sice dopadá, že skončíme někde v hospodě a vesele pokřikama probouzíme celý město, když jdeme domů, ale co už. Však oni nás jednou dostanou.
U nás ve Varech je to s hokejem těžký. Klukům se dlouhodobě nedaří, a když se daří, tak nás (i před kamerama ČT) zařízne ten týpek v tom pruhovanym. Myslim, že se mu říká kokot nebo tak nějak. Na Varech jsem vyrostl a nikdy bych je za nikoho nevyměnil, a ačkoliv jsem posledních pár let hokej moc nenavštěvoval, když se nedaří, tak prostě du, i kdyby jakseříká fotra věšeli.
Poslední měsíc byl celkem zajímavej, protože jsem ho víceméně celej prokalil. Byly k tomu v podstatě tři pádný důvody:
Byl silvestr.
Byla nálada.
Hrály Vary.

Jo a taky jsem teoreticky nezaměstnanej. Ale proč bych psal o píčovinách, když existuje i láska a vášeň. Právě jsme koupili 10 lístků na nedělení derby s Plzní a to je teď to nejdůležitější. Jo a taky jsem se zamiloval. Hrozně. Moc. A je to němka. Mein papagei ist blau und rot.

A na závěr jeden, co prořízne dnešní noc.

U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo: Vary! Vary! VARY VARY VARY!