Stojim mezi dalšíma tisícema lidma. I tak je absolutní hrobový ticho. Ta atmosféra je znát úplně na všech. Všichni maj slzy v očích, jak kdyby právě začla zkurvená válka. I já. Furt vůbec nikdo nic neříká. Právě skončil zápas v KV Aréně. Energie vyhrála 1:0 nad Budějovicema. I tak ale vůbec nikdo nemluví, netleská, nekřičí. Všichni ví, že po 20 letech se Vary loučí v extralize.
Na chodbě potkávám člověka, kterýho vídávám na hokeji přes 15 let. Týpek je v tak hroznym emočním sesypání, že ho musí objímáním uklidňovat sekuriťáci.
Postiženej mladej kluk, s kterým se vždycky zdravíme a kterýho bere jeho vlastní máma každej zápas na Vary, aby měl aspoň něco v životě, je skrčenej, má záchvat v křečích a....brečí. Přemejšlim, co mě dohání k tomu, abych se zlomil taky, jako první.
Někdo brečí dřív, někdo pozdějš. I tak se ale proberou první hlasy a vyvolají tým zpátky na led, ten přijede. Všichni najednou tleskají. Všichni ti, co jsou spolu s týmem i přes nejhorší časy, ne hrdinové na facebooku, ne věčný hateři, ne vymrdaný hlavy ze Sokolova, co fandí Plzni, protože přišli o sponzora, kterej dal radši peníze Varům. Všichni, co sme za nima stáli celý léta. A cejtit to jde přes každýho z nich. Hrdost. Naděje na lepší budoucnost. Tleskání nepřestává, přidávají se úplně všichni, kompletně celá aréna. Nikdo nechce odejít, ani fanoušci, ani hráči. V ten moment, kdy Energie padá do druhý nejvyšší český ligy, se najednou všichni stmelili do jednoho. Konečně.
Najednou se rozezní arénou chorál, v jehož textu "Vždycky jsme s váma, v extralize anebo v pralese" se přesně ukazuje, kdo právě teď v aréně tleská. Mám tak debilně zlomenej hlas, že si připadám, že už do píči nemám vůbec sílu na to zazpívat další verš. Potřebuju hrozně panáka něčeho hrozně zkurveně tvrdýho. To je jediný, na co myslim. Ale dávám to. Loučení s extraligou byl absolutně nejemotivnější sportovní zážitek. Což ale nikdo nezasvěcenej podporou nikdy nepochopí. Což můžeš přirovnat s tvojí životní láskou, protože ani ta Tě nepodpoří tak, jako my Energii. A možná je mi vás i líto. Zasloužili byste si nás. Snad se brzo vrátíme. 20 let v nejvyšší soutěži je delší čas, než by si kdekdo přál. Ale rok bez ní, ten bude ještě delší.
Žádné komentáře:
Okomentovat