Finále druhý řady.

Nevim, vole...Něco je jinak.

Za barákem už mě nesleduje ten pták, přestal jsem mít strach z hororovejch videoher a dokonce mi ani minule nedělalo problém jít asi 3km v takový apokalypse, že byste do ní nevjeli ani károu. Mělo to všechno, pařícího Thora na obloze, větve, co mi lítaly do držky i takovou menší říčku na místě, kde předtím byl chodník. Asi stárnu... Divný.

Poznal jsem to hned na několika faktorech. To třeba když máme párty, tak trvá sice zase 2-3 dny, ale během ní jdeme i civilizovaně (= do postele, na matraci) spát. Kurva divný.

Na párty se místo volání na cizí čísla nebo prankováním kámošů bavíme hrama typu "město, jméno" nebo Aktivitama. Kurva do píči divný.

Ačkoliv všichni naši vrstevníci už se těší vysvědčení svýho malýho páťáka, my nemáme na fracky ani pomyšlení. Divný? Ne, tahle pasáž je zrovna kurevsky normální.

Poslední měsíc je jak sinusoida divnejch a nečekanejch plot twistů z nějakýho teplýho seriálu. To, že si můžu kváknout s Bahrainn na festivalu je pro mě splněnej sen, kterej vystřídá rozchod mýho (speedrun) vztahu, nevítá mě pták za barákem, načež mě budí straka v 8 ráno tím, že mi klepe zobákem na okno? Divný? Fuck yeah! 

Fakt, že o mně někde v alternativním vesmíru točí seriál, jsem zjistil už dávno, protože abych se denně potkával s tolika problémama a čurákama je - neuvěřitelný. Zatímco první řada byla spíš takovej origin k roku 2017 a o tom, jak jsem jako kokot lil večer za večerem, se znuděnej divák dokopal k druhý řadě, kdy jsem byl měsíc zadanej a finále řady proběhlo někdy předevčírem, kdy jsem dotyčnou musel poslat k šípku. Ale to je teď jedno. Důležitý je, že si divák myslí, že třetí řada tak bude recyklace řady první (= bude zase kalit). Takže přátelé, nebude. Slibuju jako vrchní scénárista. Chlastat se totiž nebude. Tím se myslí nejen večer. A navíc...Do kin jde novej Spidey, kterýmu zatím vůbec nevěřim a mám z něj strach. I o tom bude třetí řada seriálu. Jak jdu do kina, píčo. Ne každej má totiž v alternativním vesmíru svůj seriál. Vlastně mě tak napadlo, že by mě celkem zajímal název tý sračky a to, kdo mě hraje. A kouká na něj Melissa Benoist? Protože já na ten její v tomhle vesmíru rozhodně nekoukám.

The fuck?

Někdy cca předminulej tejden se mi stala hrozně, pekelně a vyjebaně zákeřná věc. Začalo to úplně nevinně - Šlo se do hospody. Do hospody, kde sem Viktorii (Jo, to je ta červenovlasá girlfriend, s kterou vás spamuju na instagramu a na ulici) po asi půl roce požádal vo vztah, ta řekla jo, takže.... happyend, fanfáry, pozitivní zakončení, titulky, hudba od Hanse Zimmera, navnazení na pokračování, plot twist cliffhanger, potitulková scéna, atd. atd....  Moc hezký? Tak to ty vole, kamarejde... pěknou píču!!
Normálně jestli se o mně od ledna 2017 vysílá v nějakým alternativním vesmíru seriál, tak ten večer zcela definitivně probíhalo finále posledního dílu tý řady.
Na magii jsem nikdy nevěřil, ačkoliv vždycky ožralej řvu na ulici "SHAZAM!" a doufám v nejlepší, ale nikdy nic. Kokot tomu ale chtěl, že se magie probrala právě v ten moment.
Normálně jsem asi 12 sekund ve vztahu, vezmu pivo, že se napiju a.....Mě to do píči nechutná. The fuck??
Vezmu cigáro, že s ním zaženu tu jistou nevoli, která se ve mně probudila k pití. Potáh sem si a ty kokot sem se div nezblil. Na otázku "Vy jste mi někdo do cigár dal tabák na vykuřování skleníků" na mně všichni čumí jak na čuráka. A ne, to není normální, jestli ste chtěli rypálkovat. Normálně na mně totiž všichni čumí jak na sjezda. Takže se úplně zhrozeně, s pocitem největšího strachu pomalu, hodně pomalu, s vyvalenejma očima, rozklepanym spodním rtem a slinou někam lehce k poklopci otáčim na svojí novou holku a říkám jí... "Co jsi kurva zač?"
Naštěstí magie neexistuje. Nějak to přešlo a žiju život jako od ledna 2017. Což mě ale přivádí na příšernou myšlenku.....že "SHAZAM!" řvu po nocích úplně zbytečně.

Autokorekce

Ten den, kdy sem začal používat poprvý T9 na svojí starý Nokii, si pamatuju, jako by to bylo před včerejší ranní opicí. Co jsem přešel na smartphony s Androidem, je výhoda, že si ty mobily, když je měníte, vaší T9 pamatujou a dokážou si jí přenýst mezi sebou, když přejdete na novější a lepší model.
Co už ale neni prdel je, když nějaký slovo používáte tak často, že namísto toho, když chcete napsat naprosto obyčejný slovo, vám autokorekce vyjebe jako výsledek úplně jiný slovo. Aneb sbírka perel, co si tak zhruba pamatuju.

Ve vztahu s jednou bejvalou si píšeme smsky. Ona mi píše, jestli pro ní přijdu, až přijede do města v buse. Moje odpověď: "Budu na tebe čekat na čuráku jak na koni." nicméně asi musela dotyčnou celkem rozhodit. Hold čurák byl u mně psanější častějš, než busák. A T9 se mnou vymrdala víc, jak ten kůň. Co už.

Nebo to tenkrát jsem jel z práce po 12h šichtě. Zprávu "Je doma něco k jídlu, nebo si mám něco kouřit?" určitě taky vyzvdihla trošku pozdvižení o tom, jestli mám dole lehce pod 30cm nebo jsem si jen nechal odoperovat žebro. A to jsem chtěl jít jen na nákup.

Kámoš mi píše, že by v pátek rád, abysme zakalili, pak ještě řešíme něco nepodstatnýho a celou konverzaci zakončí on větou: "Přemejšlej nad tím ptákem". Člověk nikdy neví, kdy v dnešní době jeho kámoš nedostane chuť na bisexuální zmatkování.

Nicméně těch situací je takovej kotel, že bych to tu psal do rána. Zrovna včera jsem známýho informoval, že jsem nostalgicky poprvý rozehrál Dead Špaček a do finále pátý řady Arrowa se má vrátit Sládek Wilson. T9 neporučíš. Ona ví, co je správný. Protože Skynet.

Pták

To, že sem závislej na nikotinu, je daný už od dob starýho Egypta (vážně, tyhle pergamenový spisy se našly v třiašedesátym). Pomáhá mi to odjebat stres, uklidnit mojí teple nalazenou mysl (nebo co to je) a taky je to tak všeobecně prostě způsob, jakym rád odjebávám volnej čas, když během práce potřebuju na chvíli vypnout.
Tuhle relaxační minityčinku, plnou XY jedů, většinou pálim u nás za barákem. Kde je lavička. U který je dětský hřiště. Což je jedna z věcí, co mě sere. Ono to všeobecně vypadá hrozně na píču, když si hrajou děti 3m před váma, zatímco sedíte přímo naproti nim a onanujete, že jo. Takže se nakonec zvednu a jdu to dopálit někam jinam.
Ale vo dětech teď nechci mluvit, protože za poslední 3 dny se děje fakt zvláštní věc. Kdykoliv jdu na to žvárensie, tak asi 4-5m ode mě přistane pták. Co je to za rasu vám neřeknu, odborník přes ptáky jsem pouze přes chlapce. Takže - Přistane, stojí (ptáci vlastně sedět neumí, co?) a ČUMÍ na mně! Což by nebylo tak divný, kdyby tam nepřistál pokaždý, co jdu ven. Divný? A to ještě neni celý. Ten křivák si začal vodit i kámoše. Takže du ven další den, sednu si, zapálim si a už tam lítaj ve třech. Pomalu se přibližujou, ale mezitim to naštěstí dopálim a jdu domů, takže se žádnej Hitchcock zatím nekoná. Ale přibližujou se. Každym. Dalším. Cigárem. Co bude zejtra? Co bude za tejden? Budu mít ještě voči? Co když je to moje reinkarnovaná bejvalá, která se vrátila v čase, aby se pomstila za to, jak jsem kdysi hrál to Halo o 2 minuty dýl, než jsme si domluvili telefonování? Co když je to Hitler, kterej plánuje comeback skrze zvířecí říši (slyšíte, jak fikaně to zní?) Co když jsem byl zvolenej jako Ace Ventura, kterej povede zvířecí svět jako vzpouru proti všem lidem? Co když je to jiná bejvalá, která se chce pomstít za to, že mě podvedla dřív, než já jí? Nevim. Každopádně před 20 minutama jsem byl na cigáru a byli už čtyři. Jelikož trojčlenka byla jediná látka na základce, kterou sem pochopil z matiky, tak se přímou úměrou dostáváme k tomu, že za měsíc jsem buď rozklovanej do sraček já, nebo vy. Užívejte života, přátelé. Tu teorii o tom, že jste v goru vy, beru totiž k srdci radši.

20 let.

Stojim mezi dalšíma tisícema lidma. I tak je absolutní hrobový ticho. Ta atmosféra je znát úplně na všech. Všichni maj slzy v očích, jak kdyby právě začla zkurvená válka. I já. Furt vůbec nikdo nic neříká. Právě skončil zápas v KV Aréně. Energie vyhrála 1:0 nad Budějovicema. I tak ale vůbec nikdo nemluví, netleská, nekřičí. Všichni ví, že po 20 letech se Vary loučí v extralize.
Na chodbě potkávám člověka, kterýho vídávám na hokeji přes 15 let. Týpek je v tak hroznym emočním sesypání, že ho musí objímáním uklidňovat sekuriťáci.
Postiženej mladej kluk, s kterým se vždycky zdravíme a kterýho bere jeho vlastní máma každej zápas na Vary, aby měl aspoň něco v životě, je skrčenej, má záchvat v křečích a....brečí. Přemejšlim, co mě dohání k tomu, abych se zlomil taky, jako první.
Někdo brečí dřív, někdo pozdějš. I tak se ale proberou první hlasy a vyvolají tým zpátky na led, ten přijede. Všichni najednou tleskají. Všichni ti, co jsou spolu s týmem i přes nejhorší časy, ne hrdinové na facebooku, ne věčný hateři, ne vymrdaný hlavy ze Sokolova, co fandí Plzni, protože přišli o sponzora, kterej dal radši peníze Varům. Všichni, co sme za nima stáli celý léta. A cejtit to jde přes každýho z nich. Hrdost. Naděje na lepší budoucnost. Tleskání nepřestává, přidávají se úplně všichni, kompletně celá aréna. Nikdo nechce odejít, ani fanoušci, ani hráči. V ten moment, kdy Energie padá do druhý nejvyšší český ligy, se najednou všichni stmelili do jednoho. Konečně.
Najednou se rozezní arénou chorál, v jehož textu "Vždycky jsme s váma, v extralize anebo v pralese" se přesně ukazuje, kdo právě teď v aréně tleská. Mám tak debilně zlomenej hlas, že si připadám, že už do píči nemám vůbec sílu na to zazpívat další verš. Potřebuju hrozně panáka něčeho hrozně zkurveně tvrdýho. To je jediný, na co myslim. Ale dávám to. Loučení s extraligou byl absolutně nejemotivnější sportovní zážitek. Což ale nikdo nezasvěcenej podporou nikdy nepochopí. Což můžeš přirovnat s tvojí životní láskou, protože ani ta Tě nepodpoří tak, jako my Energii. A možná je mi vás i líto. Zasloužili byste si nás. Snad se brzo vrátíme. 20 let v nejvyšší soutěži je delší čas, než by si kdekdo přál. Ale rok bez ní, ten bude ještě delší.

Bez Muže z Oceli

Jeden zásadní rozdíl mezi Avengers a Justice League na filmovým plátně je ten, že zatímco Avengers pokaždý nastoupí v kompletní skvadře, kterou celej jejich vesmír uctívá k smrti, tak Justice League bez svýho nejdůležitějšího člena v kině nenastoupí. Objeví se, obživne, ale nebude tam hned. Proč je ale tenhle přístup v podstatě geniální?
V první řadě tu Snyder dává důraz na dnešní svět. Dneska všichni všechno nenávidí, hejtujou, trollí, memeujou a skoro všechno, čemu nevěří, to odepisujou. Přesně v týhle vizi se Superman představil v BvS. Lidi ho nenávidí za polovinu zničenýho Metropolis při bitvě se Zodem z finále Muže z oceli. Jeho heroickej čin, při kterým se zabije s Doomsdayem ve finále navzájem, aby zachránil planetu, která ho nemusí, vypovídá úplně za všechno. Za jeho charakter. Za jeho vizi. A hlavně - za jeho smysl.
Je to jeho smrt, která změní negativního Batmana zpátky na Batmana, kterýho známe. Je to jeho smrt, která donutí si všechny uvědomit, že to všechno, co má reprezentovat eSko, myslel vážně. Je to jeho smrt, která donutí vystoupit všechny ostatní hrdiny, aby se věčně neschovávali. Proč byla ale tak důležitá? Protože v týhle vizi DC v podstatě stmelí rovnováhu zpátky tak, aby byla vyvážená - pozitivně.
Můžeme si ukázat milion postav a jejich reakcí na nějakou situaci, ale například Marvel nikdy nepředvedl nikoho tak, aby byl schopnej položit za ostatní svůj život. Teda alespoň ne v situaci, kdy ví, že to dělat nemusí, protože ho zbytek světa nenávidí.
Celej tenhle moment, podloženej překopáním původního tracku "If you love these people" od Hanse Zimmera na geniální "This is my world" ještě s Junkiem XL, tak vytváří jedinečnej filmovej/komiksovej okamžik.
Až tady se zlomí chleba. Ale byla k tomu zapotřebí důležitá věc, bez který by se nikdy nic dalšího nestalo. Sebeobětování. A hlavně SMRT. Plus zabít se, zachránit planetu a ještě u toho předtim vyznat lásku? Tak kurva - čí oko mohlo do píči zůstat suchý?

Release the hype engine.

Hype is real. Jakože hodně real. Konečně se začalo s propagací Justice League. Ano, to je přesně ten film, s kterým vás seru už asi rok a půl na Facebooku a Instagramu. Vím, co přesně máte za plány na sobotní odpoledne, potažmo podvečer.
Víte, co bude můj? Přežvykovat jeden záběr z vypuštěnýho traileru za druhym, tvořit teorie a vyvozovat závěry. Ano, i tak se může život zkurvenýho nerda vybarvit.
A dokonce to budu muset udělat střízlivej!
Největší tahák na celý Justice League je pro mně Flash, protože nejslavnějšího (Scarlet) Speedstera sme potřebovali na plátně jak váš první sex (můj ne, rád bych Flashe viděl dýl jak 20s) a zrovna v Marvel Studios ukázkově předvedli v Age of Ultron, jak by speedster na plátně vypadat neměl. Jo, to kluci od Foxu se stejnou postavou udělali úplně jinou parádu.
Takže do kina všichni v červenym, nalepte na sebe blesky, jedna z nejzábavnějších postav od DC si (po vážnějšim bráchovi v TV) převezme žezlo tý postavy, která ukradla celej film týmovky jen pro sebe. Nebo aspoň doufám. Kdo si to zaslouží víc?
Takže v sobotu první oficiální trailer. Ko. Neč. Ně. Ty. Pí. Čo.
Oblíkněte se do sáčka. Nechte starou na nádraží. Malýho ve školce. Kupte si nejdražší whiskey. Pozvěte celou rodinu (kromě starý a prcka, ty jsou na nádraží a ve školce). Snyder to do nás napere. Hype is real. Ale to už sem říkal. Sorry. Hype is real. Hype is real. Hype is real.