Proč je seriálovej Flash taková bomba?

TV stanice CW to podle mně neměla nikdy moc jednoduchý. Přes 10 let tahali a ždímali značku Smallville, jak jen to šlo, a místo toho, aby ten seriál nechali uzavřenej někdy kolem 3. nebo 4. řady, tahali to jako kráva, co to šlo. Příběh o mladým Supermanovi měl podle mně vždycky ale tak trošku jednu vadu. A tou byl obří spoiler alert. Už jste prostě věděli, že to skončí tak, že vznikne Superman. Hlavní postava tudíž nemohla umřít (ačkoliv tam podobný fórky byly), plus další vada na kráse bylo to, že CW neměli na Supermana práva. Takže když se ve finále z farmáře konečně stane elasťák, buď je vidět někde hodně v dálce šmouha, nebo je záběr tak zblízka, že vidíte jen hlavu. Trošku komedie. Ale i tak za to, jaká to byla v podstatě s ohlídnutím času blbost, se tam pár světlejch chvilek určitě našlo.

Pak přišel Arrow. Začali znovu. S postavou Olivera Queena natočili vynikající pilot, a dostali během prvních dílů zelenou k dokončení řady. A bylo to úplně epický. Každej tejden jsem čekal jak čurák na další díl. (Green) Arrow zabíjel, pálil šípy do koho to šlo, u toho vzpomínal na svojí pětiletku, kdy ztroskotal na ostrově. Všechno to absolutně nemělo chybu. Pak přišla druhá řada a ta už trošku vázla, ale pořád se na to dalo dívat. Především ale v druhý řadě do realističnosti vnesli kluci prvky nadpřirozena a to bylo v epizodě, kdy se do Arrowovo Star(ling) City přijel podívat Barry Allen - Flash! Tímhle si CW otevřelo vesmír do dalšího seriálu a tak, jakmile začala třetí řada Arrowa, začala s ní paralelně první řada Flashe. V jednom seriálu se zmiňovali o něčem z toho druhýho a obráceně. Zatímco ale Arrow třetí řadou načal svůj katastrofální scénáristickej pád dolů, u Scarlet Speedstera se začal dít naprostej opak.

Nebudu lhát, ale když jsem viděl první díl, říkal jsem si, že je to vlastně docela píčovina. I ten druhej. Ale pak se to nějak začalo celý lámat. Flash momentálně má třetí řadu, a slabý díly ze všech těch řad bych moh vyjmenovat na prstech jedný zmrzačený ruky (vč. těch prvních dvou). Má to spád, má to kulervoucí soundtrack, má to skvělej humor, narážky na ostatní sci-fi filmy (doslova) a hlavně, HLAVNĚ, to má emoce jak zmrd. V dnešní době už nejsou jen Flash a Arrow, ale současně s nima jsou ještě Legends of Tomorrow (což je taková béčková oddechovka) a naprosto příšerná a odpadní Supergirl.
Flash pokaždý servíruje starý známý záporáky, v alternativních vesmírech a Zemích se orientuje i člověk s IQ 70 a hlavně na svoje podmínky (kdy se musí prachy solit do 4 seriálů) si drží naprosto vynikající CGI triky. Flash má všechno, cestování časem, podělávání silnějších protivníků nějakou fyzickou srandou, kterou můžete dělat, když se hejbete rychlejš jak světlo a podobně a podobně... Ale hlavně, má to emoce a Grant Gustin je hraje jak absolutní král. Jako příklad na závěr si můžeme ukázat (spoiler alert) scénu, kdy přijde o tátu, kterýho zabije Zoom - podle mě nejlepší záporák, kterýho přivedli na scénu ať už v TV nebo v kině.



Flash prostě drtí koule a mám z něj husí kůži pokaždý, co vyjde další novej díl. Vypínám mobil, zatahuju žaluzie, kolikrát i navařim nějakou bombu, protože každej další díl vidíš jen jednou.
Takže... Run, Barry! Run!!! <3

Jako obvykle.

Poslední měsíc byl rušnej.

Pravidelný příchody domů, ne dřív jak ve 4 ráno, zakládání novýho hudebního projektu, setkávání se s novejma lidma, dopatlávání poslední zelený barvy na vlasy, která eště zbyla. Nějak mě to tak všechno donutilo se zamyslet jako správná stará bába, kam vlastně spěju. Pravda je, že sice do píči, ale kecal bych, kdybych netvrdil, že u toho není ohromná porce prdele (zábavy) a zadků (prdelí).

Znáte takový to "jít na dvě, tři", ne? Tak takhle jsem přéésně dopad, když jsem došel domů ve 4 ráno.

Znáte takový to, jak ten záporák z Batmana má ty zelený vlasy? Tak přesně tohle poslouchám od cizích lidí na ulici (ale to je furt snad kompliment, ne?).

Znáte takový to, když kámoš usne na hodinu na stole v hospodě a vy ho nemůžete probudit? Tak přesně to jsou další důvody pozdních příchodů.

Znáte takový to, kdy jdete poslušně domů zavčasu a vono ty vole u baráku zjistíte, že nemáte klíče, ale naštěstí vás kámoš nechá přebejt u něj? Tak přesně to je další důvod pozdních příchodů.

Znáte takový to, jak se zamilujete jak čuráci a pak kvůli tomu chodíte ve 4 ráno pozdě domů? Ne? Já taky ne.

A možná jsem v něčem TROCHU kecal. Jako obvykle.

U lavice dítě stálo...

Jestli něco absolutně miluju a dal bych za to ruku, nohu a kus brejlí do ohně, je to hokej. Takovej ten orgasmickej pocit, když ste s kámošema vedle sebe na stadionu, lejete se pivem, chlámete se všemu, na co přijdete a pak si při gólu vyblejete plíce, je absolutně k nezaplacení. Většinou to sice dopadá, že skončíme někde v hospodě a vesele pokřikama probouzíme celý město, když jdeme domů, ale co už. Však oni nás jednou dostanou.
U nás ve Varech je to s hokejem těžký. Klukům se dlouhodobě nedaří, a když se daří, tak nás (i před kamerama ČT) zařízne ten týpek v tom pruhovanym. Myslim, že se mu říká kokot nebo tak nějak. Na Varech jsem vyrostl a nikdy bych je za nikoho nevyměnil, a ačkoliv jsem posledních pár let hokej moc nenavštěvoval, když se nedaří, tak prostě du, i kdyby jakseříká fotra věšeli.
Poslední měsíc byl celkem zajímavej, protože jsem ho víceméně celej prokalil. Byly k tomu v podstatě tři pádný důvody:
Byl silvestr.
Byla nálada.
Hrály Vary.

Jo a taky jsem teoreticky nezaměstnanej. Ale proč bych psal o píčovinách, když existuje i láska a vášeň. Právě jsme koupili 10 lístků na nedělení derby s Plzní a to je teď to nejdůležitější. Jo a taky jsem se zamiloval. Hrozně. Moc. A je to němka. Mein papagei ist blau und rot.

A na závěr jeden, co prořízne dnešní noc.

U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo: Vary! Vary! VARY VARY VARY!