Nerdství nerdům

Na to, že sem nerd, sem celkem náležitě hrdej. Je mi jedno, jestli jdu na grindovej koncert, do kina nebo na oslavu narozenin lidí s šestičíselnou výplatou. Obleču se vždycky stejně. Většina mejch triček má na sobě symbol naděje z rodu Elů, netopýra nebo nějakej jinej (popř. videoherní) nápis.
Pamatuju časy, jak jsem jako malej chodil v našem městě do jediný trafiky, kam chodil tenkrát Amazing Spider-Man, kdy na mě trafikantka čuměla jak na čuráka, protože ten Spidey stál "šílenejch" 49,-. A když jsem tam jednou chtěl koupit crossover Soudce Dredda s Batmanem, co stál 249,-, nechtěla mi to ani prodat.
Moje první tričko se Supermanem jsem si koupil asi v sedmi letech a musel jsem bejt ještě k tomu ve Španělsku na nějakym veletrhu. U nás nesehnatelný zboží. Doba je ale jiná. Bohužel.
Víš, jak mě totálně rozesírá, když jdu po ulici a vidim nějakou čubku nebo idiota v tričku Batmana nebo Supermana? Víš, kdo je Jason Todd? Jakej kryptonit byl poprvý použitej v komiksech? Kdo je Superboy Prime? Kdo je Superman 1 000 000? Na jakým principu funguje prsten Blue Lanternů? Nevíš? Tak si to tričko prosím Tě sundej. Nebo si radši nejdřív dej facku a pak si to sundej. Sere mě i to, jak tyhle ikony komiksovýho vesmíru dodělávaj různý fitness produkty na svoje oblečení, jakože když si vezmeš na sebe elastický tričko s "eSkem" nebo budeš vypadat jak vyřezaná korba, budeš jako on? Asi to tak berete. Pointa Supermana absolutně není v jeho fyzický síle a pointa Batmana už určitě neni v jeho bojovejch schopnostech.
Děti v tričku Deadpoola bych házel do stejnýho hrobu jako výše zmíněný. Vy jste fanoušci Poola? Proč? Protože jste viděli jeden celovečerní film? Ty jsi hrozná fanynka Avengers a znáš je všechny? Krávo debilní, víš kolik Avengerů je k dnešku dohromady?
Připadám si, jako kdybych já měl nosit trička Game of Thrones, protože jsem viděl půlku prvního dílu. Nosim já trička o taktování procesoru, protože sem to udělal, když mi bylo asi 12? Nosim já trička Warcraftu, protože jsem hrál WoWko asi týden a viděl jsem jeden celovečerák? Ne. Píčovina jak drát.
Tak to prosim vás sundejte. Nechte nerdství nerdům. To, že jste viděli Big Bang Theory, vám nedává právo ani k tomu, abyste mohli vyjít ven na ulici. Možná by se tady jeden Batman fakt hodil. Ale ne takovej, co by v noci potíral zločin, ale takovej, co by potíral ksichty všem těm rádoby nerdům. Kyselinou. Na baseballový pálce.

Narozeniny

Jestli je něco, co na Facebooku mám už asi 3 nebo 4 roky skrytý, je to datum mejch narozenin. Nesnášim, když mi píšou lidi, s kterýma jsem tam "přítel" nevim proč, ať se mi ve všem daří a podobný falešný kecy, a přitom na sebe na ulici nepromluvíme ani "bžlecht". Na svátek jsem se kdysi úspěšně skryl a během něj jsem se přejmenoval na Facebooku na "Pepa z Depa" a přání k svátku mi nepřišlo ani jedno. Bohužel to už teď nejde, takže mě spamů vždycky čeká miliarda. Samozřejmě bych na Facebook nevlezl, ale vzhledem k tomu, že ho využívám především pracovně kvůli správě firemních profilů, mě to fakt hrozně sere.
Nikdy jsem nikomu nevyčítal, že mi nepopřál k narozeninám tak, jako spíš budu vyčítat to, že mi popřeje někdo, kdo má v osobním životě v píči. Já na Facebooku nikomu nepřeju, a pokud zrovna má narozeniny někdo známej, vezmu telefon a zavolám mu, popřípadě pošlu SMSku, protože tím drobákem, co dáte za mesku, určitě dodáte víc vážnosti, než messengerem.
Sečteno podtrženo, na moje narozeniny si vzpomene pár známých, tušim, že jedna moje bejvalá a Kickdicker, protože má na moje narozeniny svátek. Ale to určitě jen hraje, on je opravdovej přítel! <3

Profesor X je všude.

Nekonečný téma spekulací vždycky bylo, jakou bych vlastně chtěl superschopnost, vzhledem k tomu, že ty páni, co lítaj v latexu a blejou napalm a dejchaj pod vodu, se mě dycky držely už vod dětství.
Samozřejmě že první mě napadlo lítání.
Ta představa je úplně oupí a pocit, jak přiletíte na plnej stadion jak frajer za efektu vlajícího plášťe ve zmrzlejch zádech a ledovýho ksichtu, je k nezaplacení. Ale jelikož občas pijeme první ligu, tak by to nedopadlo dobře během prvních 6 hodin, co bych se k takový schopnosti dostal. Variant tragickýho úmrtí můžeme rozvýst kotel, ale představivost máte určitě širokou. Takže ne.
Superrychlost!
Kurva kdo by nechtěl bejt jako Flash? Vy ne? Tak jděte rovnou do píči. Kdo zůstal číst dál, tak s Flashovejma schopnostma by ste mohli dělat cokoliv. Znásilnit ženskou na zastávce. Vrátit čas a neudělat to (přičemž vrznutí furt platí!), můžete se "profejzovat" kamkoliv na světě, cestovat do jakýhokoliv času na světě. Bohužel Flash bejt taky nemůžu. Zase kvůli mejdanům. Nemůže se opít. A věděli jste, že aby Flash tajil svojí identitu, chodí všude pozdě? Wally West (jeden z Flashů) dokonce řekl, že neviděli začátek filmu v kině přes 15 let. Takže to kurva ne.
Teď je vlastně na čase si říct, že bych v životě nepochodil s žádnou superschopností.
Vlastně jo, možná mindcontrolling by mohl bejt fajn. Ve stylu Profesora X byste si na každym mejdanu mohli nabalit kohokoliv s vagínou a od kohokoliv s pérkem si vzít všechny peníze a pak je nechat, aby si nic nepamatovali.
Ono to sice zní, že jsem hroznej zmrd, ale já takovýhle lidi potkávám každej víkend. Nebo kam mi ty prachy jako pořád mizej?!

Karma

Přesně 4 dny jsem od Štědrýho dne byl střízlivej. Byly to krásný a nádherný dny, plný vášně (Ne ty 4 dny, ten zbytek).
Mám poslední dobou úplně takovou tu smůlu, při který si říkáš, že jestli je tohle spravedlnost, tak že do píči buď sem byl v minulym životě Hitler, nebo budu v příštím životě ten černoch, co byl teď v letáku.
Začíná to úplnejma píčovinama. Čumím do mobilu půl hodiny, jakmile ho zamku a odložim - tak do píči - přijde mi smska, 2 maily, 1 chat na messengeru, mám tři zmeškaný hovory a můj mobil napadne Pentagon. Pokračuje to dalšíma srandičkama.
Jste v píči z holky, jdete venku s kámošem, cejtíte se nějak tak líp ohledně toho všeho, tak mu to řeknete, jak už to dáváte, že už se cejtíte líp a podobný kecy ze Stmívání.... A píču prásk ho ty vole!! Ona se vyloupne 30 vyjebanejch zkurvenejch zasranejch z prdele vytaženejch metrů před váma hned akorát přesně do píči potom, co to dořeknete. No zachoval jsem chladnou hlavu a řekl jsem mu v ten okamžik, že jsem taky pořád v pohodě, že mi nepřistálo před tu mojí hubu na ulici z nebe zničehonic 20 milionů v papírovejch. A samozřejmě se stalo co? Přistálo hovno. Naštěstí teda tak 2m vedle. Díky, holube.
Tenhle tejden mám obzvlášť deprese, protože ve středu nebude novej Flash a já si asi budu muset pustit ten minulej díl znovu, abych tuhle díru nějak vyplnil. Na to, že je Barry Allen nejrychlejší člověk, mu teda přisrat další díl teď trvá hrozně dlouho.
A úplně největší další kouzlo je, že mi TV odmítá chytat kanály a do toho mi odešel exterák se seriálama a filmama, takže jí mám teď tak na ozdobu, občas si přisvítim a hraju si, že koukám do docela drahýho zrcadla, aby tady nestála tak úplně na píču. Což ale stojí.

Tim je venku!

As I Lay Dying.

Ano, ten název si kurva do píči zasloužil svůj vlastní odstavec. Jen máloco v mym nudnym životě, plnym krátkýho sexu a dopíjení panáků, který už sou nad hranice, si zaslouží takovou pozornost, která formovala to něco (čti můj život), jako tahle metalcorová sebranka ze San Diega.
Byli to AILD, kdo mě naučil tvrdší scéně. Byli to AILD, který ste mohli poslouchat, ať vám bylo na píču nebo jste byli v nějaký životní euforii (čti zásun). Byl to tenhle název, z kterýho vznikla moje druhá kérka v tom ničem (čti mym životě).
Byla to taková ta kapela, která byla o minimálně 5 let před vším ostatním. Ta kapela, která pokaždý, když vydala novou desku (a byli ste fanouškem), tak vás nic jinýho nezajímalo, přišli jste domů, doma byla mrtvá stará, pes visel za nohu z okna, kočka se škrtila v zácloně, ale vy jste zapínali YouTube, jestli už tam nějakej hit z nový desky neleaknul. A co si budeme povídat, to pochopil i detektiv, vyšetřující následovně místo činu.
AILD se ale rozpadli. Tim Lambesis, zpěvák, šel sedět za to, že plánoval zavraždit svojí manželku. AILD pokračovali bez něj jako Wovenwar, ale tahle kapela šla naprosto mimo mně. Vůbec mě to nebavilo....ALE! Je to pár dní, kdy Tima pustili ven.
Pamatuju si, že když šel sedět, nějakej web vypustil ven obří rozsáhlej rozhovor v angličtině, kterej jsem bez prdele četl asi 3 hodiny (takhle dlouhý to bylo, plus není na škodu si rozhovor v angličtině občas i přeložit) a ačkoliv hrozně moc muzikantů a lidí všeobecně Tima zavrhlo, já bych tu starou zabil už dávno. :D
Není nic horšího na světě, než zhrzelá labilní stará. Samozřejmě to neomlouvá plánování pokusu o vraždu (což je něco jinýho než POKUS o vraždu), což by normální člověk asi dělat neměl.
Ale kdybych na to já měl prachy, minimálně 6 z vás už by taky nežilo, vč. řidiče autobusu z mý střední, tour manažera Cattle Decapitation, pár fanoušků hokejový Plzně a tři moje skvělý kámoše, před kterejma se tvářim, že jsou moji skvělí kámoši, ale v hlavě sem je nechal vytýct na schodech už asi 43x.
As I Lay Dying jsou a pro mě budou vždycky #1 kapela napříč všema žánrama, která mě vychovávala líp, jak komiksy, uklidňovala líp, jak panák Strohu a drtila mi koule líp, jak tenisák, před kterym jsem tenkrát uchránil naší branku ve street hokeji a zachránil tak v poslední vteřině remízu 14:14.

Viva la AILD! A vítej zpátky, Time. Chyběls. Hrozně moc. Skoro jako moje neexistující holka. Ale jen skoro...

Blíží se Valentýn..

Věděli ste, že podle průzkumu se 90% lidí na Instagramu prezentuje tak, jak by chtěli, aby jejich život vypadal doopravdy a ne tak, jak ho opravdu vedou? To je docela zajímavá statistika. Ne teda, že bych tomu tak úplně věřil, protože by mě fakt zajímalo, kterej kokot tohle mohl statisticky dát na přesnou číselnou hodnotu, ale je fakt, že to na instagramu přeháníme. Já jsem třeba zkurvenej pozér a ty vole V ŽIVOTĚ by mě nenapadlo dát si pod fotku hashtag #czechboy. To podle mě musí bejt dotyčnej naprosto teplej (ale takoví lidi dávaj aspoň #czechgay), nebo bez koulí (#czechimpotent) nebo kokot (#like4like).
Podle Instagramu ale můžeš vysoudit leccos o lidský povaze. Někdo nemá na jídlo, takže ho fotka jídla na internet řadí mezi lidi, který na něj maj (A Máza, ty teda nemáš na pivo, když nám to tam cpeš pětkrát tejdně?). A popravdě....když vidim na Instagramu fotku jídla, hned mě to samozřejmě naplní pozitivní energií a úspěchem na celej den. Ono ohledně těch sociálních sítí bych zrovna tak já mohl s ledovym klidem držet hubu, protože pokud mě někdo ještě neskryl na Facebooku, tak na něj vylítávaj mnou lajklý příspěvky typu Justice League, Superman nebo Man United tak 18x denně. A co si budeme povídat, mě by to sralo taky.
Blíží se Valentýn. Den, kterej je naprosto jako každej jinej, ale Facebook mi zaplaví miliarda stížností, emařskejch sraček, citátů anebo lásek až za hrob. To je podle mě spam s Justice League úplně zlatej.
Nevim, proč jeden vyhajpovanej den určuje, jestli jste nebo nejste, budete nebo nebudete šťastný s někym dalším. Je to asi jako by si můj nenarozenej syn stěžoval, že na letošní Vánoce nedostal hračku Shazama. Píčovina.
Jestli vezmete starou na jedinej den v roce 14.2. do restaurace na oběd/večeři, nebo jí jen ten den dáte kytku, tak vedete taky něco špatně. Teda pokud spolu jen nešukáte, to jste přetáhli rozpočet a valíte na něco vážnějšího. Ale zase se vám může s velkou pravděpodobností stát, že se vám fracek narodí na můj svátek a za to máte bod. Za to, že si zkurvíte život dítětem, máte ale 10 bodů dolů.
A teď když si to tak po sobě čtu, nevim, proč si vlastně jen James Cole říká Kapitán Láska...Ale já to dotáhnu dál. #kapitánčurák

Zaseklej v decibelech...

Občas přemejšlim nad tim, jak někoho táhne tenhle hudební žánr, jinej by zase nespal s tamhletou kurvou, protože poslouchá tohle, nebo neposlouchá tamhleto.
Samozřejmě za éru, v který hrajete v deathmetalový kapele, se nejčastějš potkáte s moudry typu "Tomu mám rozumět? Co to do píči je? Tomu říkáte hudba?" nebo moje oblíbený "Prosim tě vypni to, já bych se ráda ještě dneska bavila."
Jsem multi-žánrovej člověk. Jsem přesně takovej ten kár, kterej může od každýho něco. Jo, i na tu dechovku bych asi zapařil v rámci možností. Můžu potkat X lidí a i kdybych našel někoho, s kym si ve většině sedneme z našich oblíbeností na prdel, najdou se kapely, díky kterejm se pobodáme (rozuměj - vyndáme z přátel na FB).
Tvrdší věci mi už dneska nic moc (kromě femdom porna samozřejmě) neříkaj, to snad jen The Black Dahlia Murder nikdy nezklamou (dneska sem na ně nějak dostal chuť na YouTube, což mě v podstatě donutilo psát tuhle sračku) a všechno ostatní mě buď nebaví, nebo je to pro mě už stejný, nebo sem na to moc starej. Začal jsem zas ujíždět na Hansi Zimmerovi (hudebně, jo - abych vyvrátil gay spekulace), do toho mě začly hrozně bavit Panic! At The Disco, Twenty One Pilots, Biting Elbows, nebo je na YouTube kompletní soundtrack instrumentálek z prvních dvou řad Flashe.
Kurva, co tady kecám, vždyť jsem minule poslouchal i Mr. Cemeteryho.
Je mi jedno, jestli to bude nejperverznější gore, komerční rap nebo přesládlej pop nebo teplej lovesong. Jestli mě to bude držet za koule, tak dobrý den, google přehrávači v mým nejzkurvenějším Zopo telefonu, vytaženým odněkud z nefunkční prdele.
Kdyby to tu někdo četl, zeptal bych se vás na to, na čem zrovna ujíždíte vy, abych měl nějakou motivaci, ale vzhledem k tomu, že jsem jediný svoje tři čtenáře už asi 3x poslal do prdele, zeptám se sám sebe. A abych si teda i odpověděl....Na tom, co YouTube random playlist navrhne...

Všechny výhody zelenejch vlasů...

Dneska bych rád rozebral takový to punkáčský vnitřní já, který mě donutilo si hrát na klauna a přinýst trošku víc zelený mezi diváky do KV Arény. To, jak jsem si obarvil tu svojí debilní řepu. To, jaký výhody to přináší. Takže, když to vezmu kolem a kolem, sečtu tohle s tamtim a kouknem se na finální verdikt, tak výsledek je ten, že výhod to přináší přesně krásně vymrdanejch 0.
Vidim to, když jdu ven, do hospody, na nákup, všude. V dnešní době piercingů, polovyholenejch hlav, křiklavejch vlasů a mladejch cour, co si hrajou na Harley, si nemůže z řad místních teploušů nikdo ani hrát na Jokera? Aww come on. Ale vlastně co bych chtěl v době, kdy nemůžete dát černocha do letáku. Poor world.

Druhá kapitola ovšem nastala, když jsem se domluvil s kamarádkou kadeřnicí, ať si mě do parády už úplně od začátku a tak jsem se obarvil podruhý. Což samozřejmě v profesionální péči dopadlo tisíckrát líp, než můj první pokus o barvení ever. Při něm jsem bohužel při návodech na YouTube ohledně barvení hlavy narážel na takový krásný dna internetu moderních fashion ladies, že jsem se třikrát zblil. Během jednoho videa. Jednou teda i pětkrát. Výsledkem ale je, že teď víc svítim, lidi víc čumí, já jsem víc kokot a všichni jsme tak nějak veselí. Já jsem probral svoje starý já a vy? Co vy vlastně? Jděte do hajzlu třeba. No ne? Dobře, tak ne.