Poslední měsíc byl rušnej.
Pravidelný příchody domů, ne dřív jak ve 4 ráno, zakládání novýho hudebního projektu, setkávání se s novejma lidma, dopatlávání poslední zelený barvy na vlasy, která eště zbyla. Nějak mě to tak všechno donutilo se zamyslet jako správná stará bába, kam vlastně spěju. Pravda je, že sice do píči, ale kecal bych, kdybych netvrdil, že u toho není ohromná porce prdele (zábavy) a zadků (prdelí).
Znáte takový to "jít na dvě, tři", ne? Tak takhle jsem přéésně dopad, když jsem došel domů ve 4 ráno.
Znáte takový to, jak ten záporák z Batmana má ty zelený vlasy? Tak přesně tohle poslouchám od cizích lidí na ulici (ale to je furt snad kompliment, ne?).
Znáte takový to, když kámoš usne na hodinu na stole v hospodě a vy ho nemůžete probudit? Tak přesně to jsou další důvody pozdních příchodů.
Znáte takový to, kdy jdete poslušně domů zavčasu a vono ty vole u baráku zjistíte, že nemáte klíče, ale naštěstí vás kámoš nechá přebejt u něj? Tak přesně to je další důvod pozdních příchodů.
Znáte takový to, jak se zamilujete jak čuráci a pak kvůli tomu chodíte ve 4 ráno pozdě domů? Ne? Já taky ne.
A možná jsem v něčem TROCHU kecal. Jako obvykle.
Žádné komentáře:
Okomentovat