Ano, ten název si kurva do píči zasloužil svůj vlastní odstavec. Jen máloco v mym nudnym životě, plnym krátkýho sexu a dopíjení panáků, který už sou nad hranice, si zaslouží takovou pozornost, která formovala to něco (čti můj život), jako tahle metalcorová sebranka ze San Diega.
Byli to AILD, kdo mě naučil tvrdší scéně. Byli to AILD, který ste mohli poslouchat, ať vám bylo na píču nebo jste byli v nějaký životní euforii (čti zásun). Byl to tenhle název, z kterýho vznikla moje druhá kérka v tom ničem (čti mym životě).
Byla to taková ta kapela, která byla o minimálně 5 let před vším ostatním. Ta kapela, která pokaždý, když vydala novou desku (a byli ste fanouškem), tak vás nic jinýho nezajímalo, přišli jste domů, doma byla mrtvá stará, pes visel za nohu z okna, kočka se škrtila v zácloně, ale vy jste zapínali YouTube, jestli už tam nějakej hit z nový desky neleaknul. A co si budeme povídat, to pochopil i detektiv, vyšetřující následovně místo činu.
AILD se ale rozpadli. Tim Lambesis, zpěvák, šel sedět za to, že plánoval zavraždit svojí manželku. AILD pokračovali bez něj jako Wovenwar, ale tahle kapela šla naprosto mimo mně. Vůbec mě to nebavilo....ALE! Je to pár dní, kdy Tima pustili ven.
Pamatuju si, že když šel sedět, nějakej web vypustil ven obří rozsáhlej rozhovor v angličtině, kterej jsem bez prdele četl asi 3 hodiny (takhle dlouhý to bylo, plus není na škodu si rozhovor v angličtině občas i přeložit) a ačkoliv hrozně moc muzikantů a lidí všeobecně Tima zavrhlo, já bych tu starou zabil už dávno. :D
Není nic horšího na světě, než zhrzelá labilní stará. Samozřejmě to neomlouvá plánování pokusu o vraždu (což je něco jinýho než POKUS o vraždu), což by normální člověk asi dělat neměl.
Ale kdybych na to já měl prachy, minimálně 6 z vás už by taky nežilo, vč. řidiče autobusu z mý střední, tour manažera Cattle Decapitation, pár fanoušků hokejový Plzně a tři moje skvělý kámoše, před kterejma se tvářim, že jsou moji skvělí kámoši, ale v hlavě sem je nechal vytýct na schodech už asi 43x.
As I Lay Dying jsou a pro mě budou vždycky #1 kapela napříč všema žánrama, která mě vychovávala líp, jak komiksy, uklidňovala líp, jak panák Strohu a drtila mi koule líp, jak tenisák, před kterym jsem tenkrát uchránil naší branku ve street hokeji a zachránil tak v poslední vteřině remízu 14:14.
Viva la AILD! A vítej zpátky, Time. Chyběls. Hrozně moc. Skoro jako moje neexistující holka. Ale jen skoro...
Žádné komentáře:
Okomentovat